Svatá Zdislava se dostala na přední stránky všech možných médií a i do hlavních televizních zpráv.
Mnozí lidé její jméno znali jen okrajově a nyní o ní mluví celý národ.
Byla to vrstevnice Anežky České a jejího bratra krále Václava I. Její matka Sybila přišla do českého království s Kunhutou Štaufskou, nevěstou krále Václava I. Oženila se s jeho blízkým důvěrníkem, a tedy ke královskému rodu Přemyslovců měla velmi blízko. A tedy i osobně se znala s Anežkou Českou.
Svatá Anežka Česká byla jen o pár let starší než Zdislava a také jen o pár let dříve než ona byla svatořečena.
Anežka byla papežem Janem Pavlem II. svatořečena 12. listopadu 1989, Zdislava o šest let později v roce 1995 papežem při návštěvě Olomouce spolu s Janem Sarkanderem, a tedy jsou to společně dva nejčerstvější čeští svatí.
Zakládala kláštery a špitály pro nemocné, o které se také sama osobně chodila starat.
V roce 1994, tedy rok před jejím svatořečením, natočil režisér Ludvík Ráža film o Zdislavě s názvem V erbu lvice. Zdislavu představuje Milena Steinmasslová, další role ztvárnili Boris Rösner, Martin Růžek, Josef Kemr, Daniela Kolářová, Viktor Preiss, Radoslav Brzobohatý, Hana Maciuchová, Michal Dlouhý. Tedy jedná se o dost výpravný film se skvělými herci. Zdislava je tam zobrazována přímo jako léčitelka, kterou její matka Sybila učila správně používat byliny. Což je již částečně umělecká licence, ale ztvárnění je to rozhodně zajímavé.
V kryptě v bazilice v Jablonném v Podještědí je svatá Zdislava pohřbena. A až do nedávna byla její lebka vystavena ve zlaté skříňce na oltáři v první levé boční kapli chrámu. V úterý 12. května byla lebka ukradena a od té doby celou věc začala sledovat média a komentovat lidé na sociálních sítích.
Lebka je nyní čištěna od betonu a 30. května má být opět vystavena veřejnosti. Do popředí se nyní dostalo téma vystavování ostatků svatých a zloděj, který chtěl údajně zabetonovanou lebku hodit do řeky, si získal část veřejnosti na svou stranu.
Část veřejnosti kritizuje církev za zacházení s ostatky svatých. Jejich výhrady jsou pochopitelné. Ostatkům má být dopřán klid. A církev ústy nového arcibiskupa Přibila komentuje vystavování ostatků tím, že je to vyjadřování úcty ke svatým a že je to vžitá tradice, což celé věci příliš nepomáhá. Například tělesné tresty ve školách byly také dlouholetou tradicí, ale nebyl to důvod, proč od nich neustoupit.
Proč tedy vlastně vystavovat ostatky? Je důležité se podívat na to, co to vlastně ostatky svatých jsou. Vnímaví lidé v blízkosti ostatků svatých vnímají velmi pozitivní energie. A vnímaví a duchovně naladění lidé vnímají z ostatků světlo Krista. A není to žádná náhoda. Lidé, kteří se stali svatými, byli za svého života i před smrtí v neustálém spojení s Kristem. To, co někteří lidé zažívají během mše, prožívali svatí za svého života neustále. Byli trvale ve spojení s Kristovou energií. Byli skutečně v Kristu. A Kristovým světlem byli neustále prozařováni a i jejich těla včetně jejich kostí se na tuto kristovskou energii vyladila. Jejich životním posláním bylo toto Kristovo světlo šířit dál. A po jejich smrti právě proto jejich ostatky dál Kristovo světlo vyzařují a duchovní lidé to tak vždy vnímali.
Úcta k ostatkům a jejich vystavování tak není jen nějaká tradice nebo podivný či zvrhlý kult těchto svatých. Je to touha být v blízkosti předmětů, které vyzařují Kristovu lásku. A přesně i o to šlo těm svatým za jejich života – šířit Kristovo světlo mezi ostatní. Lebka svaté Zdislavy prosvěcovala baziliku v Jablonném v Podještědí a všechny lidi v okolí Kristovým světlem. A je důležité, aby tomu tak bylo i nadále.