Týden

V dnešním filmovém okénku se posuneme trochu víc na východ, a to do indického Bollywoodu.

Mnoho lidí se indických filmů bojí, ale indický film se za poslední dvě desetiletí posunul velmi zajímavým způsobem a rozhodně stojí za pozornost.

Pokud se někdo pustí do sledování indického filmu poprvé, tak je přeci jen potřeba přeladit se na jinou mentalitu, než jsme zvyklí z naší euroamerické kultury. V něčem jsou z našeho pohledu indické filmy trochu naivnější, ale když na to přistoupíme, tak tato jakási pohádkovost může být naopak velmi zajímavá a občerstvující.

A další důležitá věc v indických filmech je, že najednou během děje se začne tančit, a když na to někdo není připraven, tak se může celkem divit. Jenže oni to většinou nejsou nudné tance, ale Indové jsou velmi dobří v zajímavých choreografiích. A tak opět, pokud na toto přistoupíme, může to být velmi zajímavé. A nepředstavujme si, že se tančí jen v romantických filmech. Ano, tančí se úplně ve všech, a to i třeba ve filmech válečných.

A tentokrát chci doporučit film *Padmaavat* z roku 2018. Je to výpravný velkofilm s jednou z nejkrásnějších indických hereček Deepikou Padukone. A to, že je to opravdu krásná žena, hraje v tom filmu zásadní roli. Film je totiž zfilmovaná indická pověst, podle které chtěl zlý sultán získat krásnou královnu Padmavati.

A film ještě během natáčení vzbudil velké kontroverze. Královna Padmavati je u některých kast velmi uctívána jako čistá a neposkvrněná žena a ve společnosti se objevily fámy, že se ve filmu chystají nějaké snové sekvence, kde si sultán představuje Padmavati v nějakých erotických vizích.

A pokud si představujete, že protesty byly jen nějaké transparenty nebo diskuse na Instagramu, tak skutečnost byla trochu dramatičtější. V Indii byla vypalována kina zápalnými lahvemi, jedna organizace vypsala mnohamilionovou odměnu tomu, kdo režiséra zabije a hlavní herečce Deepice uřízne nos. Jedna skupina žen vyhrožovala, že se na protest upálí. No, jiný kraj, jiný mrav.

Jenže po premiéře se zjistilo, že Padmavati je zobrazena naprosto správně a decentně, takže vášně se uklidnily. A tento film je určitě velmi zajímavé si pustit, i když je potřeba se přeladit na trochu jiné vibrace a také vydržet klasickou indickou stopáž, tedy asi dvě a tři čtvrtě hodiny.

Rád bych nyní řekl pár slov k videu na našem mateřském webu a YouTube Protiproudu, publikovaném v sobotu 26. 9. s názvem „Čelenka svatého Václava se znaky USA a zednářů? Pavel dal na nádvoří říšskou orlici“, ve kterém jsme si povídali s Petrem Hájkem právě o čelence svatého Václava a také o tom, že svatovítský poklad odvezli tentokrát do židovského muzea v New Yorku.

Nebudu příliš prozrazovat, o čem všem si povídáme. To je určitě lepší si celé pustit, ale říkal jsem si, že bych mohl odpovědět na některé komentáře diváků pod videem.

Jeden komentář: „Tak jsem zjišťovala, zda opravdu Zemský kříž je doma. A není. Je v USA v Židovském muzeu na 5. ulici.“

Korunovační ostatkový kříž skutečně v Americe není, což mi oficiálně sdělilo Ministerstvo kultury České republiky. A v tom bych skutečně Ministerstvu kultury věřil. Jiná věc je, že původně byla cesta Korunovačního kříže do židovského muzea skutečně plánována, ale tomu se naší aktivitou podařilo zabránit.

Další komentář: „Korunovační kříž dle jedné znalkyně, která tehdy vystoupila v Inovace Republika a řekla, že kříž a mnohé ze dvou stovek vzácných artefaktů jsou již kopie.“

Zmíněná znalkyně, se kterou se osobně znám, to řekla jako své mínění ještě v době, kdy kříž byl z Drážďan již přivezen na naše území, ale tou dobou ještě nebyl nikde vystaven, tedy jeho pravost nebo nepravost nebylo možné nijak ověřit. Samozřejmě mnozí lidé se obávali, že nám Němci vrátili kopii, což celkem chápu. Nicméně po jeho vystavení v Jízdárně Pražského hradu jsem si i já, i někteří velmi důvěryhodní kolegové ověřili, že skutečně pravý je. A samozřejmě to není pouze o jeho vizuální podobě, ale o energii, kterou vyzařuje. A tak, jak zmiňuji v tom videu, jeho síla je opravdu velká.

Tedy kříž je u nás doma v pořádku. To však neznamená, že máme přestat být ve střehu. Naopak. Ale tak jako tak náš Korunovační ostatkový kříž přes všechny snahy postupně probouzí našeho národního ducha. Ale to nejdůležitější jsou lidé, kteří tyto síly vnímají a šíří je dál.

Nejdříve zmíním jedno video, které mě potěšilo, a to nové video Igora Chauna z 28. 9., které je trochu předvolební. Ale nemusíte se bát, že tam propaguje nějakou politickou stranu. Celé video je o míru a válce. A o tom, že nadcházející volby je důležité využít k tomu, aby se do zastupitelských sborů dostávali lidi, kteří odmítají válečné štvaní a eskalaci nenávisti. A myslím, že není složité najít a podporovat lidi, kteří stojí proti válce.

Jak zde říkám opakovaně, nemysleme si, že volbami je možné něco zásadního změnit. Zásadní věci je možné tvořit pouze mimo systém politických stran. Ale volby je důležité smysluplně využívat pro to, aby se sypal písek do soukolí a brzdila se ta nejhorší zvěrstva, která politický systém přináší. A jedno z těch nejdůležitějších zvěrstev je právě rozdmýchávání války, což dělají zejména politici bývalé pětikoalice a zelený vyfénovaný manekýn na Hradě. A Igorovo video si určitě pusťte, protože kromě hezkých slov o míru má i velmi hezký duchovní nadhled.

Další video z české mediální scény, které mě zaujalo, je z kruhů úplně jiné cílové skupiny a obvykle bych na něj asi nenarazil, ale někdo mi ho doporučil. A vlastně mě velmi potěšilo, i když hovoří trochu krkolomnými jazykovými výrazy mladé generace. Ale ze studijních důvodů je celkem dobré si ho pustit.

Video je z 18. 9. na kanálu Sugar Denny a nese název Proč Ed Sheeran dropl Macklemora z turné.

Sugar Denny je mezi mladými velmi známá influencerka či youtuberka. Před rokem si ji vybrali Piráti k podpoře své politické kampaně a stala se její výraznou tváří.

Jenže v lednu letošního roku publikovala video, ve kterém mimo jiné řekla, že „globální elity a lidé podporující stát Izrael skrytě manipulují světovým děním a financemi, a dále že média a politická rozhodnutí v západních státech nejsou nezávislá, ale jsou plně podřízena zájmům této skupiny“. Tedy řekla něco, co bych sám od této influencerky vůbec nečekal. Piráti v čele s Bartošem se od ní ihned distancovali, což není vůbec nezajímavé.

A ve zmíněném videu z 18. září mluví o kauze, že z velkého turné známého Eda Sheerana byl odstraněn jeho předskokan a kamarád Macklemore kvůli tomu, že otevřeně kritizuje genocidu v Palestině, což přineslo velký odpor po celém světě.

Tedy je vidět, že i přes obrovskou masáž a zrůdnou indoktrinaci mladých se oni úplně vygumovat nenechají. Jen je důležité k nim najít cestu.

Dnes si opět povíme o dalším léčivém přírodním prostředku. A nebude to kytička jako obvykle, ale houba, která roste na stromech.

Někteří z vás již ví o velmi důležitých léčivých účincích dřevokazných hub. Všechny tyto houby mají velmi pozitivní vliv na imunitu. Obsahují houbové betaglukany, které přímo aktivují imunitní systém. Mnoho různých dřevokazných hub je možné použít i při závažných onemocněních, jako třeba při rakovině. Nejznámější z nich jsou třeba reishi, koriolus, čaga nebo i celkem obyčejná hlíva ústřičná. Ale to je na trochu delší povídání, a tak jsem si řekl, že o tom někdy v brzké budoucnosti připravím samostatné téma.

Ale dnes chci zmínit jednu konkrétní dřevokaznou houbu, kterou můžete najít snadno v lese na břízách a jmenuje se březovník.

Houby, které jsem zmínil, jsou sice populárnější a prodávají se v obchodech s různými zdravotními doplňky, ale březovník za nimi vůbec nepokulhává. Obsahuje také houbové betaglukany, takže jde používat také na podporu imunity, což se může hodit právě v nadcházejícím podzimním období. Má i protizánětlivé, protibakteriální i protivirové účinky. A také se používá k očistě trávicího traktu od parazitů a na podporu jater a žlučníku.

Březovník velmi snadno poznáte a v podstatě ho není možné s něčím zaměnit. Roste na břízách a má světle hnědou barvu a ten povrch působí až jako semišový. Zespoda je houba bílá.

Když ji usušíte, je hodně tvrdá, a tak je lepší ji nakrájet před sušením na plátky, anebo ji také můžete naložit do lihu. Líh totiž dostane z houby některé látky, které z ní nedostanete pomocí vody.

Pokud si houbu usušíte, tak pro použití se potom používá odvar. Sušenou houbu zalijete horkou vodou a vaříte na mírném ohni alespoň 15 minut. Existují tedy různé doporučené postupy, takže můžete i trochu experimentovat a třeba zjistíte, že obyčejný březovník pro vás bude stejně účinný jako nějaké čínské exotické houby.

A taková zajímavost o březovníku na závěr. Kousky březovníku nalezli u mumifikovaného muže Ötziho v Alpách, který žil před více než 5000 lety a který ho měl u sebe pravděpodobně právě pro jeho léčivé účinky. Tedy lze říct, že březovník se jako léčivo užívá už více než 5000 let.

A v neděli 4. října je svátek svatého Františka z Assisi, a tak je vhodné si k němu říct pár slov.

Letos je důležité 800leté výročí od jeho smrti, a tak je v křesťanském světě v tomto roce František slaven mnohem více než obvykle. Letos jsou přímo v Assisi vystavovány jeho ostatky, ke kterým proudilo po celý rok mnoho poutníků. No vidíme, že v některých zemích se k ostatkům svatých chovají se skutečnou úctou, a ne jako u nás, kdy jsou ostatky svatého Václava vystavovány v židovském muzeu na Manhattanu.

A kolem 4. října se dějí i různé akce spojené s Františkem. V Praze bude od 2. do 4. října probíhat františkánský festival, který bude probíhat u svatého Josefa na Novém Městě a v areálu kláštera u Panny Marie Sněžné.

Ale o samotném Františkovi je důležité si říct, že byl skutečným křesťanským mystikem.

V průběhu vojenského tažení a nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Kristu. Mimochodem je i zajímavé, že František měl velmi kladný vztah ke zvířatům a ochraňoval je před zlým zacházením ze strany surových lidí. Zvířata označoval za své bratry a sestry, věřil dokonce, že všechna zvířata oslavují svého Stvořitele a vzdávají mu chválu.

Podle legendy se ke konci jeho života na jeho těle objevila stigmata. František se tak stal vůbec **prvním historicky zaznamenaným člověkem v dějinách**, u kterého se stigmata objevila.

František je ukázkou toho, že křesťanství není jen o tom, co si člověk přečte v evangeliích, protože božské pravdy mohou být lidem zjevovány přímo. Některým kruhům se moc dobře hodí vše mimo evangelia prohlašovat za výmysly. Protože se starodávným textem lze vždy dobře manipulovat. Nejduchovnější evangelium svatého Jana si například oblíbili zednáři, kteří však jeho obsahu přiřazují úplně jiné významy. A v tom je právě důležité přímé napojení na božské světlo, třeba právě tak, jako to dělal svatý František. A tedy i v tom nám právě může svatý František pomoct.

Autismus je fenomén, se kterým se společnost musí nějak vypořádat, protože počet narozených autistů postupně narůstá. V současné době jsou diagnostikovány více než 3 děti s poruchou autistického spektra na 1000 narozených.

Je zajímavé porovnat odpovědi dvou nejběžnějších umělých inteligencí na otázku, jaký je nárůst výskytu autismu za posledních 30 let.

Jedna z nich tvrdí, že, cituji: „Pokud bychom vzali dnešní diagnostická kritéria a podrobně podle nich vyšetřili děti narozené v roce 1996, došli bychom k podobným číslům jako dnes. Hlavní rozdíl tedy není v tom, že by autistů přibývalo, ale v tom, že **jsme je konečně začali vidět a správně pojmenovávat**.“

Ale druhá nejběžnější umělá inteligence přiznává, že celý nárůst diagnostikovaných nejde vysvětlit pouze posunem diagnostických kritérií. A tedy výsledek je, že počet autistů skutečně narůstá. A hlavně lékaři, pedagogové a specialisté empiricky tento nárůst kolem sebe pozorují. Nemůžeme sice operovat s konkrétními čísly, ale to, že trend je stoupající, tvrdit můžeme. Je tedy zajímavé, proč si dává někdo takovou práci s tím přesvědčit veřejnost o tom, že výskyt autismu nestoupá.

A když už jsme u studií a čísel, jakmile se zmíní autismus, hned obvykle slyšíme, že je prokázané, že očkování autismus nezpůsobuje. Jenže ono to není vůbec pravda.

V roce 2014 vyšlo najevo, že ve studii CDC, tedy americké vládní agentury Centers for Disease Control and Prevention, tedy Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, z roku 2004 byla odstraněna data, ze kterých vyplývalo, že černoští chlapci, kterým byla podána dříve vakcína MMR, měli více než třikrát vyšší výskyt autismu. Nárůst tedy velmi významný.

Před deseti lety jsem byl ve studiu České televize v Událostech, komentářích s Romanem Prymulou. Tou dobou ještě nebyl ministrem zdravotnictví, ale pouhým očkovacím lobbistou. A když jsem mu tam říkal o tom, že spojení očkování s autismem vyplynulo přímo z té americké studie CDC, tak na to před televizními kamerami odpověděl, že se to ale týkalo pouze černošské populace, ale nás bílých se to netýká. Tedy vyjádření k popukání. Pokud by se něco podobného prokázalo na myších, tak by to byl důležitý varovný signál, ale pokud se něco prokáže na černoších, tak se nás to netýká. Celý historický rozhovor si můžete pustit na mém webu.

Mimochodem, samotná americká agentura CDC v roce 2024 ještě tvrdila, že očkování autismus nezpůsobuje. Nyní už formulaci pozměnila na to, že dosavadní studie podle CDC **zcela nevyloučily možnost**, že některé vakcíny podávané v kojeneckém věku mohou k autismu přispívat.

Vlivů samozřejmě bude mnohem víc než samotné očkování a mnoho věcí se může vzájemně násobit. A u některých dětí lze rozpoznat autistické rysy hned po narození ještě před očkováním. Jenže očkování je jeden z velmi důležitých faktorů. A mnohem důležitější než nějaké statistiky jsou pozorování přímo rodičů. Mnoho rodičů dětí na vlastní oči vidělo, že zásadní psychické změny se s jejich dítětem staly právě bezprostředně po očkování. A pediatři jsou systematicky proškolováni k tomu, aby rodiče přesvědčili, že potíže jejich dětí s očkováním nesouvisí. Což má bohužel za následek, že takové děti se očkují dál. A některé problémy, které by třeba i časem samy odezněly, se dalším očkováním ještě zhorší a stanou se z nich skutečně problémy velmi závažné.

Podezřelé jsou totiž hlavně soli hliníku, které jsou obsaženy ve vakcínách. Do vakcín se dávají záměrně, protože mají vyvolat imunitní reakci. Propagátoři očkování hliník zlehčují tak, že dítě do sebe dostane víc hliníku tím, že olízne víčko od jogurtu. Jenže je zásadní rozdíl mezi tím, že se hliník dostane do trávicího traktu, a tím, že hliníková sůl obejde různé ochranné bariéry pomocí injekční jehly. U některých dětí to může způsobit akutní zánět mozku, což se projevuje neutišitelným pláčem po několik dní.

U většiny dětí nejsou následky tak dramatické. U některých si s tím imunitní systém poradí správně a hliníkové soli vyloučí. Ale u velké části se hliníkové soli uloží v organismu a negativně ovlivňují nervový systém.

Pokud zkoumáme, jak hliník působí na centrální nervový systém, tak velmi důležitým efektem je ztráta pocitu vlastní identity. A to je bohužel to, co vnímáme kolem sebe u mladé populace. U části dětí to však má závažnější efekt. Ztráta identity je tak velká, že se může projevit právě poruchou autistického spektra.

A co se s tím dá v budoucnu dělat?

O samotném dětském očkování jsme zde na Stanici Hvězda mluvili již v červnu. Záznam můžete najít na vaclavhrabak.cz. Pokud problematiku očkování budete studovat do hloubky, tak zjistíte, že přínosy očkování sice jsou, ale proti negativním následkům jsou spíše zanedbatelné. Tedy celková revize očkovacích programů a hlavně šetrnější podávání vakcín by mohlo výskyt autismu výrazně zredukovat.

Ale je důležité i vědět, co se dá dělat s dětmi, u kterých se již autismus vyskytl.

Autismus samotný totiž není onemocnění s nějakým konkrétním průběhem. Je to syndrom, tedy spíše skupina projevů, které se vyskytují v různých kombinacích. Každé autistické dítě se projevuje trochu jinak, a proto se také používá termín autistické spektrum.

Jeden z důležitých projevů je sociální odpojenost od lidí a emocí, což je právě jeden z následků ztráty identity.

Z pohledu konvenční medicíny léčba neexistuje a existují pouze terapie, jak autisty naučit co nejvíce samostatnému fungování. A jsou to terapie velmi časově náročné, jedna z nejznámějších je ABA, což znamená Aplikovaná behaviorální analýza. A je to do velké míry vlastně každodenní několikahodinová drezúra. Avšak neznamená to léčbu. Je to pouze způsob, jak naučit autistu co nejvíce základních dovedností.

Jenže skutečná léčba existuje, i když není to léčba vůbec jednoduchá. Například homeopatie umí cíleně detoxikovat pozůstatek vakcín v organismu, ale to samo o sobě obvykle nestačí. U autistů samotná vakcinace sice může spustit autistické projevy, ale nějaká predispozice je často přítomná ještě před očkováním. A tak při léčbě je potřeba toto vše řešit komplexně.

Ale to rozhodně neznamená, že to nejde. Někdy i po samotném detoxu vakcín může být vidět znatelný posun. A tak autismus rozhodně není něco, s čím nejde nic dělat a pouze drezúrovat děti. Jenže konvenční medicína to záměrně neřeší, protože by tím vyšlo najevo, že jedna z důležitých příčin je očkování. A na očkování je založená velká část farmaceutického byznysu.

A tak lidé si musí pomoct sami a nespoléhat se na stát ani ministerstvo zdravotnictví, které je řízené farmabyznysem.

Tedy rozhodně není dobré se jednoduše smířit s tím, že autismus tu zkrátka je, bude dále narůstat a jediný způsob, co s tím můžeme dělat, je drezúrovat autistické děti k nejprimitivnějším dovednostem. Lidský organismus má ohromnou sílu své vlastní regenerace. Jen stačí odstranit překážky, které brání k jeho uzdravení.