Mé recenze na ČSFD
Skvělá kamera, příběh, herci, velmi dobře a jistou rukou režírované, dokreslené standardně vynikajícím Zimmrem, tedy moc příjemný filmový zážitek. Ale na to jak to bylo skvěle rozjeté mi v závěru chyběl nějaký větší přesah. Sice se scénář musel držet reálií, ale vždy lze filmově kouzlit, tak to není výmluva. A tak pouze hodně dobré.
Hravé, vtipné, absurdní, vizuální, dramatické a dokonce i smysluplné, zkrátka forma vítězí spolu s obsahem (např. na rozdíl od City). Tentokrát se Wesovi podařilo svůj vlastní styl velmi dobře vybalancovat až k dokonalosti.
Není to dobrý film, scénář nedává smysl, dramaturgie pokulhává. Ale jistou poetiku se podařilo vytvořit, plus snaha o duchovní obsah, kterých je jak šafránu, a navíc krása Santiniho díla z toho dělá příjemně zdramatizovaný koukatelný takřka dokumentární film.
Táááák nádherné. Každý okamžik filmu je tak imbecilní, že je to dechberoucí zážitek od začátku do konce. Parodie filmového řemesla. A dokonce i český dubbing se podařilo zvukově zmršit.
Není to film. Je to pokus o hraný dokument, který pravděpodobně potěší fanoušky válečných a bojových akcí, ale nemá to ani zápletku, ani příběh, ani psychologii postav. Nic.
Hezky natočená kriminálka, ale vlastně právě bohužel jen pouhá, jedno-rozměrná kriminálka.
Dobrá režie, dramaturgie, kamera, barvy, scény, zkrátka hezky se na to kouká. Kdyby to byla čistá fikce, tak vlastně dobrý film. První část do příjezdu tanků ale obsahově dost skřípe, druhá část to svojí dramatičností jakš takš zachrání. Ono se to celé tváří tak, že Český rozhlas, a to navíc zosobněný jedinou figurou (Stanislav Majer), byl v podstatě hlavní a jediný protikomunistický odboj. Po dramaturgické stránce jednoduché, čitelné schéma, ale s realitou to nemá moc společného. A tak celkově slabý nadprůměr.
Sorrentino umí formu bravurně. V některých jeho dílech však chybí obsah, což se ale tady naštěstí nestalo, a tak Parthenope patří k jeho nejzdařilejším dílům. Sorrentinovi se podařila skutečná filmová báseň.
Tento film mě dlouho míjel a nakonec ve mně vzbudil spíš rozpaky. V mnoha ohledech velmi dobrý, ale vlastně pouze dobrý. Herecky/režijně/obrazově velmi zajímavý, ale přesto mne nevtáhl do děje. V poslední třetině se sice dramatičnost rozeběhne, ale stejně je to divně odtažité. A i nádherný soundtrack jakoby k filmu nepatřil. Jakoby se tam různé skvělé vrstvy jen míjely, ale neprotnuly se v nějaký konzistentní a hutný celek.
Pro našince je trochu náročné rozeznávat dějové linie podle protagonistů, kteří vypadají téměř stejně, některé linie jsou trochu až divně šroubované, ale celý film má velmi příjemný feeling a vtahuje do děje, příběhy se proplétají a doslova tečou, emoce jsou namíchány velmi přesvědčivě. A tak velmi příjemné překvapení.
Můj profil na ČSFD
Má poslední recenze na ČSFD
SOS
Velmi povedená odpočinková zábava, Rachel McAdams kouzelná, ale zas víc než příjemě zábavný film to není. Ale voda, písek a slunce v únoru, to se rozhodně počítá.
hudba
Záznam konzertu
„Písně pro duši a srdce“
