Mé recenze na ČSFD
Ze začátku jsem byl docel zvědavý, pak jsem se stále, přes hluchá místa, snažil tomu ještě dát šanci, ale v polovině jsem to už vzdal. Takový smutný pokus o komedii.
Chvílemi vtipné, několik zajímavých nápadů, chvílemi nudné (kdyby se vypustila zbytečná historka o postiženém páru, dramaturgii filmu by to značně prospělo). Celkově ale ploché, jednorozměrné. Ani bizarní, ani nějak odvážné, ani výrazně filmově nápadité. A vykreslení psycho-patologií mizivé. Několik kuriozních historek slepených do špatně držícího celku.
Je to místy hodně naivní, ale je to indické, takže je potřeba přepnout do "indického" režimu. Ale filmově to jako příběh funguje velmi dobře a Sonam je moc roztomilá, takže délka filmu není vůbec na překážku.
Krásná náladovka, není to horor a ani se o to nesnaží. Tíživá, hutně vykreslená atmosféra, která postupně přituhuje...
On to vlastně není hraný film, spíš jakýsi hraný dokument. Dramaticky je to celé plošší, ale určitě stojí za zhlédnutí. Hlavní postava je naivní, ale takto naivní je spousta lidí, takže to není až tak neuvěřitelné. Hodně lidí se snaží dělat dobré věci a netuší, co se za tím skrývá.
Filmově to má jako dokument slabiny, někdy až trochu zbytečně osobní, ale jako výpověď silné. Z mainstreamových médií to vypadá, jakože očkování je jednoznačně pozitivní výdobytek lidstva, ale skutečnost je zřejmě jiná. A rozhovor s lékařem, který rozhodně nemá důvod aby si vymýšlel, protože z toho co říkal může mít jedině problémy, tak klobouk dolů. Pro mě hlavní hrdina filmu. Myslím, že každý by měl tento film zhlédnout povinně, protože toto téma se týká úplně každého.
To je tak debilní film po všech stránkách – scénář, dialogy, herecké výkony, kamera, rekvizity (senzor jakýchsi výparů je nějaká utržená průmyslová kamera), namaskování zranění (na člověka přilepili hovězí žebra), že je to úžasná nezamýšlená parodie, a pokud přistoupíte na to, že to vlastně není film, tak se budete bavit od začátku do konce.
Pro mě osobně film roku. Po zdejších hodnoceních jsem se bál nesmyslně poskládaných pseudoartových obrazů, ale postupně mě film vtáhnul dokonale fungujícím spojením hudby, obrazů, emocí i děje, že jsem ani nedutal a vyůstění mě dorazilo k úplné filmové radosti. Dotýká se podstaty krásna, čistoty a čistého zla v člověku a obrazovým ztvárněním si hraje s divákovým podvědomím. Příznivci lynchovsky laděných filmů by si Neon Demon neměli nechat ujít.
← předchozíStrana 27
Můj profil na ČSFD
Má poslední recenze na ČSFD
SOS
Velmi povedená odpočinková zábava, Rachel McAdams kouzelná, ale zas víc než příjemě zábavný film to není. Ale voda, písek a slunce v únoru, to se rozhodně počítá.
hudba
Záznam konzertu
„Písně pro duši a srdce“
