25. května papež Lev XIV. zveřejnil encykliku Magnifica humanitas, rozsáhlý text určený kněžím i katolické veřejnosti věnující se lidství ve vztahu k umělé inteligenci. V úvodu papež Lev píše:

„Velkolepé lidstvo stvořené Bohem dnes stojí před rozhodující volbou: postavit novou babylonskou věž, nebo vybudovat město, kde Bůh a lidstvo žijí společně.“

Text zatím oficiálně do češtiny přeložen není a je velmi rozsáhlý. Pokud by byl vydán knižně, měl by víc než 100 stran. Zabývá se hlavně vztahem umělé inteligence a lidskostí, etikou, společností, sociálními tématy a politikou včetně vojenství. Je chvályhodné, že se těmto otázkám papež věnuje. Nicméně jsem nenašel, že by se v té encyklice věnoval více otázkám teologickým. V době, kdy si lidé ve švýcarském kostele ve zpovědnici povídají s avatarem Ježíše Krista, který je poháněn umělou inteligencí, a všichni jsou tam z toho nadšení.

Tedy encyklika jako projev hlavy jednoho ze států s apelem na politicko-sociální a křesťansko-morální aspekty je velmi přínosná. Ale také bych si rád od papeže poslechl, jak vnímá umělou inteligenci jako nejvyšší duchovní katolické církve. Ale třeba k tomu také dojde.

Je důležité si uvědomit, že ať už se umělá inteligence tváří jakkoliv lidsky, je to stroj. A pokud jí pokládáme duchovní otázky, tak nám vždy bude odpovídat velmi sofistikovaný logický stroj, který během nanosekund umí pročíst tisíce duchovních textů a vytvořit z nich jakýsi konglomerát, ale to neznamená, že je to duchovní. Je to duchaprázdná odpověď, i když se může tvářit velmi líbivě. Ano, umí nám dělat bleskové rešerše z duchovních textů. Ale nečekejme od ní duchovní odpovědi. Skutečné duchovní odpovědi je možné získat pouze z napojení na skutečné Boží světlo. A to umělá inteligence skutečně neumí.