Včera 10. června bylo výročí vyhlazení Lidic. A není to jen připomenutí si dávné tragédie jak přímo pro obyvatele a rodiny tehdejších Lidic, ale i pro celý národ. Přestože během války zahynulo řádově mnohem víc lidí, Lidice jsou přeci jen něčím jiné. Byla to zcela záměrná a cílená genocida českého obyvatelstva Němci. Byl to přímý akt záměrného a esenciálního zla.

Ale národ není něco neživého, nějaká umělá sociální konstrukce tak jak se o něm snaží mluvit stoupenci eurounijního etnického eintopfu. Národ je živoucí bytost, která živě reaguje na různé vjemy a impulsy. A Lidice jsou pro náš národ důležitý živoucí rána, která náš národ stále formuje. Němci chtěli pomocí Lidického masakru dostat náš národ na kolena ale nepovedlo se jim to a ve skutečnosti to náš národ ještě posílilo. Tedy to je odkaz Lidic. Je to stále živoucí součást našeho národního vědomí.

Ale přesto tato rána není zcela vyléčená. Jakési sémě zla vytvořeného v Lidicích stále existuje a je na nás, jakým způsobem se s ním vyrovnáme. Z tohoto pohledu není vůbec náhoda, že vrah z Filosofické fakulty bydlel jen 3 kilomentry od Lidic. Zlo vůči lidem a našemu národu se po 81 letech zosobnilo na Filosofické fakultě. A je důležité ho správně pochopit. Pochybení policie je důležité prošetřit aby se v podobných případech v budoucnu pracovalo lépe a efektivněji. Ale původ zla nejsou policisté. Původ zla je v tom co udělal David Kozák a v těch, co mu našeptali to, co má udělat. A proti zlu nelze bojovat tak, že se přestane pojmenovávat. Když nebudeme říkat jméno Hitler, nemůžeme si myslet že zlo zmizí.

Proti zlu lze úspěšněbojovat jen světlem. A jedním z nástrojů přinášení světla je modlitba, a tak tedy modlitba jak za Lidice tak za Právnickou fakultu a oběti, které tam přišli o život.