Mé recenze na ČSFD
Příjemný český film. Ale 91%? Celkově mírně nadprůměrný jsem ho vnímal před 25 lety a i teď. Časem ani nezraje, ani se zcela nevytrácí. Memento šedesátých let to není, spíš je to memento filmového vkusu českého diváka přelomu tisíciletí. Nic světoborného.
Hodně komorní až minimalistický špionážní thriller. Dobře vybudovaná atmosféra a myslím, že i celkem věrohodné vykreslení blízkovýchodního prostředí a nálady. A Mina umí velmi hezky dramaticky koulet očima, které mají každé jinou barvu. Celé působí trošku televizně, přesto hezký a dramatugicky funkční příběh.
Herecky a režijně skvělé. A s odstupem pozitivně vnímám jeho nejednoznačnost a otevřenost. Po shlédnutí někdy v pradávných dobách jsem to chápal jako vztah mezi dobrem a zlem. A vadilo mi, že dobro má být zastoupeno sucharem Smitzerem, a celé mě to tím štvalo. No a teď jsem to pochopil jinak. Tam není dobro vs. zlo, ale jin a jang, dva aspekty téhož, které se v závěru spojují v jedno. Tedy spíše souboj dvou opačných energií, kde ani jedna z nich není ta "dobrá". A o to víc mi to teď přijde zajímavější.
Příjemné roadmovie. Celkem vtipné, ale příliš nenadchlo. Je to schematické, až trochu monotónní, letadlo na lesní cestě a skákací tank už jsou trochu přes čáru. Ale celkem dobře odvedená oddechoovka.
Myslím, že jsem projevil velkou dávku trpělivosti a snahy tam najít alespoň něco, ale do konce to dokoukat zkrátka nešlo. Nefungoval ani scénář, Mádl hrát umí, ale řežijní pokyn – aby co nejvíc přehrával – nechápu, dramaturgie nic. PS: Tak abych byl poctivý, přeci jen jsem to na druhý pokus dokoukal. A bylo to zbytečné. Zkrátka nic.
Sestříhat to, nebylo by to sice skvělé, ale alespoň ucházející. Některé pasáže vtipné, ale zaobalené do balastu. Tedy ve výsledku spíše otravný film, přestože Byung-hun Lee je herecky zajímavý.
Jsem rád, že jsem to viděl. Atmosféra, pomalost i pitoresknost postav krásná, hlavní představitelé zajímaví. Ale ono to jde tak nějak odnikud nikam, ani nějaký vývoj, nějaký posun. Je to celé spíše jen taková imprese bez času, a právě čas je něco, s čím je ve filmu potřeba pracovat. Třeba i záměrná bezčasovost, ale ani to tady není.
Svižné, vtipné, nádherná atmosféra a herecky zábavné. A mimochodem krásná práce se světlem. Během jedné scény výrazné změny expozice v kostele, a ono to ve výsledku krásně fungovalo a vytvářelo to obrazové drama, i kdyby byl vypnutý zvuk.
Myslím, že scénáristi si udělali takový menší mejdan, vypili u toho hodně panáků, napsali náhodné scény na papírky, hodili je do velkého hrnce a pak je losovali, řadili náhodně za sebe a velmi dobře se u toho bavili. Jinak si to nedokážu představit. Na dílčí scény se hezky kouká, hezké herecké etudy Al Pacina a Anthonyho Hopkinse. Místo Duhamela tam sice mohli obsadit špalek dřeva, ale to není to nejhorší. Celý děj nedává smysl ANI TROCHU.
Překvapivě špatný film. Aun Schan Su Ťij je možná opravdu zajímavá žena, ale z filmu se nedozvíme nic. Žádné motivace, náhodně po mnoha letech přijede z Británie do Barmy, tam ji tamější opozice prohlásí za spasitelku a to je vše. Jen náznakem tam proběhne, že je vlastně i autorka „něčeho“, ale tomu celému je věnováno 5 sekund. Hezká kamera a nic víc. Ani náznak dramatu, Thewlis hrozný. Bessonovi se pár věcí opravdu povedlo, ale zde se asi rozhodl být seriózní, a to není jeho parketa. Vůbec. Skoro to vypadá, jako že dostal zaplaceno vytvořit jakýsi PR produkt, ale vlastně ho to vůbec nebavilo.
Můj profil na ČSFD
Má poslední recenze na ČSFD
SOS
Velmi povedená odpočinková zábava, Rachel McAdams kouzelná, ale zas víc než příjemě zábavný film to není. Ale voda, písek a slunce v únoru, to se rozhodně počítá.
hudba
Záznam konzertu
„Písně pro duši a srdce“
